Deň D + 10 Nouakchott-St. Louis

Opůšťáme hlavní město Mauritánie, ráno ještě vyklepáváme plech, kerý nám leze víc a víc z kastle a dře kolo. Vyrážáme směr Senegal, směr St. Louis. Auto dostává po cestě dost pohulit a zjišťujeme, že jet v prachu podél cesty je kolikrát lepší jak jet na cestě. Z území, kde bylo aj docela živo je zas enem půšť s pár obyvatelama. Cesta je místama dost uskákaná a při náhodných kontrolách sa nám zdá pravé zadní kolo víc a víc vyvalené. Zastavujů nás divné zvuky od předka, ale to jenom vypadl nárazník, kerý je naštěstí pojištěný šeklem a nám sa ho nedaří přejet. Cesta vede národním parkem akorát je už vcelku offroadová a my sa ztrácáme na jedné odbočce. Není to nic co by sa nedalo řešit, akorát sa dostáváme do hodinového skluzu. Borec nás kasíruje za národní park a my pokrčujeme ke hranicám. Na mauretánsko-senegalské je vcelku chaos a každý chce poplatky za nám neznámé věci. Dokopy dáváme třikrát po 10E. Au revuoir Mauritánie, ať sa vám tu všeckým vede! A jsme na senegalské straně. Tu cpeme borcovi už doláče, bo nás jeho parťáci ze druhé strany pumpnuli o šecky Éčka. Na senegalské straně nás čekajů tři fronty ohledně víz a jedna je fakt speciální, protože nikdo nechápe co sa děje. Lidi tu hůkajů jeden přes druhého a někdo tvrdí, že to sů víza do dalších zemí a mosí sa platit 50E, jiný zas něco jiného. Maglajz. Nakonec to řeší Jára, kerý tu frontu stojí už dvě hodiny a přinášá nám jakýsi papír a my frčíme dál. Už za čárů sa nedá nevšimnůt, že to je tu fest jiné. Je to tu barevnější, pestré. Lidi sa usmívajů a potkáváme aj nějaké běžce. Cérky su oháklé v barevných šatoch a každý tu neco nese na hlavě. Je tu tak nejak hezky živo. Dojížďáme do St. Louis, kempíme u pláže a po dlůhé cestě si dopřáváme zdejšího osvěžujícího bíra, kerý sa jmenuje Gazella. A také sprchu.