Deň D + 13 Dindefelo-Improvizovaný bivak

Ráno Jirka dostává super nápad jak vytunit naše řazení. Dáme do sebe dvě motazpásky a spojíme tak klůby k sobě. Nápad je to brilantní. Po chvilce, během které aplikujeme toto řešení hodné MacGyvera do vozu, zkůšáme řadit a různě povolovat a utahovat motazky. Vcelku to chodí, tož uvidíme co včil. Opravdu to funguje a my tak dostáváme v podstatě vylepšenů verzu tovární převodovky. Po chvilce na to aj zapomínáme a možeme sa kochat. Přijížďáme na čáru a odhlašujeme sa ze Senegalu. Tu nás čeká náš první a poslední brod přes vodu. Je to krpál jak z kopca tak dokopca a je dělený potokem. Pořádně to oroštujeme a vyhrabáváme sa hore. Peugeot je neuvěřitelný a správně zvolené zimní pneu drží jak šlak. Dál sa cesta nese v duchu hardcore offroadu, kdy různě šplháme po šutroch, jedem s autem pomáli na kant, podkládáme kola klackama a říkáme si, že debilnější to už byt nemože. Kupodivu to je pak ještě horší a my posunujem hranice na všeckých frontách. Naštěstí jedeme spolu s klukama s Puntem a borcama ze Žiliny, tak si možem pomoct. To je další důkaz o tom, jaký je Spirit. Někde uprostřed ničeho bez označení míjáme hranicu a dostáváme sa do Guinei. Cesta je furt v tom oném duchu a sem tam necháváme odpočinůt nám, aj strojom. Po cestě potkáváme posádky co to úplně odvařili a snažíja sa zachránit a opravit co sa dá. Po celém dni mordování a ujetí cca 120 km najížďáme na asfaltku a všecko sa jeví naráz jako lambáda. Akorát je zas tma. Jedme do bivaku a asi kilák před ním trefujeme jamu na silnici (podle všeckého spíš past na slony) a uvalujeme šusplech, kerý zostává viset a drhne o zem. Do bivaku dojížďáme jak maséři se spravnů zvukovů kulisů a tentokrát vcelku chtěnů pozornosťů, protože jak správní alfasamci dáváme světu najevo, že sme furt ve hře a rozhodně to včil nevzdáme! Stan stavíme u kadibudky.