Deň D + 15 Kindia-Bumbuna falls

23.02.2020
Vyspaní jak králové sa pomalu pakujeme a vypravujeme na předposlední štacu s vidinů pohodové jízdy. Jirka ještě ošetřuje jednoho pomateného Litevca, který sa před dvuma dnama na té šutrové cestě rozhodl, že ochladí svůj Golf tak, ze otevře víčko od expanzky. Co čert nechtěl, moc to nezafungovalo a týpek má místo předloktí obří slůpnutý puchýř. Při sledování profi záchranářského aktu a toho jak to pod kožů vlastně funguje si zas říkám, ze nejsme zdaleka největší magoři v závodě. Cesta je celý den na pohodu. U hlavního města Konakry je zácpa jak sviňa a nás asi na úseku 600m staví tak osum policajtů. Sů trochu jiní jak jejich kolegové v námi projetých státoch a zrovna si říkajů o peníze. Sem tam někomu dáme zapalovač, ale víc nevyhovíme. Naštěstí kolona poposkakuje dopředu a my stejně tak poposkakujeme nehledě na to, jestli tam někdo z nich nechá nohu, nebo ne. Pak nás čeká sem tam hliněná rozbitá cesta, ve srovnáním s předešlýma dňama sa tom jenom chechtáme a po soumraku dojížďáme na čáru se Sierra Leone. Všecko šlape jak na drátkách a my mimo masérů, kteří majú zaskladané auto tak, že nejdů vidět zadní světla (level up) přijížďáme do posledního bivaku. Hned při vjezdu si placáme s Papá Bamakem a ten nás konejší, že poslední den je spíš formální a stačí si ho užít. Zaparkujeme auto a dáváme si s ogarama po jednéj, druhéj a spůstě dalších. Obcházáme bivak a vykládáme. Se všema sme v podstatě už rodina. Hřeje nás, že jsme to dali a opití nejenom tímto zanedbatelným úspěchem usínáme špinaví a smradlaví, ostatně jak dycky.