Deň D + 16 Bumbuna falls-Freetown

Ráno sa dáváme do rychtyku, pakujeme sa, kecáme s místníma a chca nechca, protože sme sa trochu zapomněli, sa stáváme neplánovaně sůčásťů kolony, která na dnešním 65km dlůhem úseku finišuje na národním stadionu ve Freetownu. Je to vcelku zajímavé a zároveň přehnaně pompézní. Celů dobu stojíja lidi u cesty a mávajů, volajů na nás a my stejně tak na ně. Je otázka, jestli to bylo spolu se salutujůcíma četníkama u cesty opravdu nutné. Ale evidentně to je velká událost pro celů zem. To potvrzujů proslovy hlavních činitelů státu, včetně prezidenta. Je to fakt zvláštní a my si to užíváme. Pak akorát projížďáme slavobránů a pomalu nám docházá, že jsme to fakt dali.

 Nemožu si tu odpustit nostalgicků chvilku a stejně tak mi to nedovolí svědomí. Rád bych aspoň takto poděkoval všem, co nás v tomto dobrodružství podpořili. Našim milovaným, rodinám, kamarádom. Všem co nám přispěli, ať už finančně, radů a materiálem nebo všeckým dokopy. Samozřejmě taky sponzorom. Luďom, které jsme po cestě potkali a kteří nás nenechali ve štychu. Také tým, kteří četli tyto naše výlevy. V neposlední řadě Míši, Davčovi a Žemlítovi, kteří mňa ukecali v listopadu před koncertem Lucie ať něco takého vytvoříme. Hlavně pak Jurovi, který mne hnedka nefákl a vydržal to se mnů až do konca. Díky moc všeckým!


 Ono to vypadá jak konec, pro nás je to ale teprve začátek, protože tu máme ještě hromadu různých úkolů.