Deň D - 246 dní = TRANSPORT

30.05.2019

"U strýca je volno," hlásí Zigi. Super! Jurkův strýc a sůsed má parádní kolňu, ve které si možeme bastlit auto. To je špica! Voláme na odtah do Viz. To je snažší, než sa s tím drbat a hledat někoho, kdo má vlek a je ochotný dofrčat. Nečekaně přijížďá Roman. Zdar ty voe! Vy ste sa pomátli? Co to máte za vergla? Za pár chvil je Pežotek už v kolni. Mimo toho, že sa pokusil na baráku o útěk a chtěl seskočit z vleka, ještě sa šprajcl upadlým výfukem jak sme ho tlačili do kolně, tak to bylo bez problémů. Jo, eště k tomu výfuku. Jak upadl? Když skočím o trochu zpátky, do půlky dubna předešlého roka. Chystám sa s Pežotkem udělat očko a tak na slíbené vyzvedávací místo, v nedělu před oběděm, přijížďám v téjto skořápce. Ještě zajedu na naftu a stěrače na benzínku, avizuju. To znamená jízdu v tomto pofidérně vypdaůcím autě s pražsků SPZ přes celé Luha. Kolonáda sa plní déčkama z celé republiky. Při cestě z benzinky zpátky sa na kruháču naraz ozve rana jak sviňa a předešlé pochybování o autě je zrazu ztrestané francůzsků karmů v podobě upadnutí výfuka. Výfuk sic ostává viset, ale zvuková kulisa, kterů celé sůstrojí vydává si vyslůží nechtěnů pozornost všeckých těch výletníků, keří si najednů klepů na čelo, co za debila to jede. V autě se značným tuningářským vzevzřením prostě neukecáš, že to békání není záměr. A to ani smutným šoférským pohledem, ba ani spolucestující, která sa za mňa stydí tak, že zajížďá do sedačky tak hluboko, že jí trčíja jenom vlasy. Ve Slopném lidi zrovna jdů z hrubéj a doma babička hned po přivítání praví, že kdosi drandí traktor kolem dědiny aj v nedělu. To nebyl traktor babi.