Deň D - 32 dní = ZÁŽEH

30.12.2019

"Máte to vyvařené", volá Luboš. Je to paráda, vypadá to jak nové, ztratili jsme sice výhody hybrida, na druhů stranu vloni na Sahaře sněžilo, tak zas lepší, než aby nám mrzly nohy. Co je největší přidaná hodnota je nový přední příčník. Starý příčník byl už evidentně navalený a navíc zrezlý. Nahradilo ho festovní ocelové elko, které posunulo tuhost vozu a z crashtestů na úrovni plastelíny nás posunulo na level "lepší jak drátem do oka". Po několika následujůcích seancách, během kterých jsme si oprášili základní sprosté fráze, přehodili tlumiče, napasovali nový kvalitní výfuk polské výroby, navařili držáky na šusplech a dodělali různé drbky, včetně namontování chladiča a zapojení konektorů vylučovací metodů ("Nevíš kam pasuje tento? Někde ho zkusím."), bylo auto ready na první zážeh. Baterka poctivě oživená předešlý den, všecko zapojené. Kouřové oběti tabákového průmyslu na oltář automobilismu byly položeny taktéž. "Davaj!" Jiřík mocně nažhaví nové žhaviče, potvrdí pokyn a roztočí startér. Auto kňučí a spíš, jak kdyby fňuká, než že by sa mu chtělo chytit. Po pár bezradných pokusoch bereme do ruky, horkovzdušnů pistol a fůkáme do sání. A motor sem tam blafne, vyvalí sa dým a hned zdechá. Baterka vzdává svoju službu a my taky. Tak to zkusíme jindy. Pár dní na to sa vracáme na místo činu a tentokrát prvně odsajeme starů naftu, která rozhodně startu neprospěla a lejeme novů. Baterku máme z traktora a ta teda snese mnohem víc týrání jak ta původní. Mara doporučuje startovací sprej. Točíme jak o dušu, přidáváme sprej a pak naraz pic a je to tu! "Drž to pod krkem!", békám na Juru, kerý sa toho chopí za dobrý konec a začne tůrovat jak šlak. Sice sa dým valí ze všada a za pár chvil aj slzíja oči, ale nedá sa nic dělat, mosíme to zahřát. Zahřáté to chytne aj samo, sice vydává divné zvuky, ale to traktory dělávajů.