Deň D + 9 Mauritanian Bivak-Nouakchott

20.02.2020

Ráno sa budíme trochu dřív abysme stihli vybavit mauretánské víza. Ogaři to tu majú zmáklé a v jejich stanoch ála improvizovaném imigračním to odsýpá jak na drátkách. Hodinová fronta je nic ve srovnáním s šestihodinovů, kterů moseli ogaři vystát pár roků zpátky přímo na hranicách. Vyrážáme na cestu do hlavního města Nokškot, krátká etapa po asfaltu. Hlavní pasťů sů vymleté díry v cestě, která je jinak dobrá a místní nevyzpytatelní soféři. Furt tu vysí jakási ponurost při průjezdu dědinama. V jedné je ale o dost veselej, protože tu sů jenom ženské a děcka. V ten moment mi docházá, že sme doposud viděli enem chlapy. Přijížďáme do Nokšotu a bereme spolu s ogarama z Bojanovic dvůcimru a valíme sa očváchnůt do oceána na zdejší pláž. Po cestě vidíme na cestách asi dosposud největší bizárkáry a já su zas klidnější, že ať máme šípa pošudleného bárs jak, není to až taková hrůza. Pravidla z autoškoly tu moc populární nejsů a všudypřítomný chaos je ve finále vcelku sranda. It's Afrika, voe. Po chvilce hledání koštujeme nějaké místní dobroty a valíme na pláž. Lidí je tu hromada a sme pro ně na chvílu atrakca. Z Jury sa stává model a pózuje s místňákama na fotky, které si pořizujů pro kámoše. Pro nás je zase nechtěným obohacením když sa začnů mlátit dvě partyje místních borců kůsek od nás. Na ubytko valíme jinů cestů a sondujem po městě. Kontrast mezi dědinama a hlavním městem je jasný. Co to však spojuje je bordel, kerý sa tu vále po ulicách, a úplně všude. Ogaři nám vykládajů jak to bylo před šesti rokama a je fajň slyšet, že tu na sobě makajů.