Deň D

03.02.2020
Tož to nastalo. Je tu den D. Dospali sme sa, co sa dalo a aj neco navíc. Sice nám chvilku trvalo, než sme sa dostali na místo, kde to má vypuknůt, ale aspoň sme posnídali. Na místě nás uz čekajů naši blízcí ála support team. Už při příjezdu je to malinko divné, naše fáro je bezkonkurenčně nejmenší, resp. nejnižší a budí značnů pozornost. Lidi sa na něho chodíja dívat a dostáváme odpověď na Jurovu ranní otázku a to, jestli sa na nás budů dívat jak na maséry nebo debily. Podle pohledů sme poznali, že druhá varianta je správně. Brácha ještě rychlo ladí elektriku, my přeskládáváme věci a podepisujeme auto jménama dárců, kteří přispěli do sbírky, dáváme rozhovor, Jiřík uvazuje na auto vlajku, aby bylo vidět z které země sme a štelujeme sa do lajny na startovní rampu. Mimo toho, že nam furt nedocházá, do čeho sme sa to uvrtali roste nervozita, jestli neštrejchneme břuchem auta o rampu a celů ju nezboříme. Za doprovodu fandění, bubnů a plamenů sa úspěšně škrábeme navrch a zdoláváme tak první závodní úskalí. Druhé úskalí bylo z rampy sjet aby sa nestal předešlý scénář. Všecko klaplo, následuje lůčení a začíná 3677km dlůhý maraton do Marakéša.